14.January 2013

Velikost písma: A A A Autor: Tomáš Kuthan & Dan Přibáň - Transtrabant

Po více než třech měsících putovaní projel cestovatel Dan Přibáň a jeho žluté trabanty spolu s mezinárodní česko-polsko-slovenskou posádkou s maličkým polským fiatem a Jawou 250 celou Jižní Ameriku od Guyany, až po nejjižnější místo Ameriky dosažitelné autem - radarovou stanici Moat na konci poslední cesty kontinentu. 16 578 kilometrů tím nejtěžším a nejkrásnějším, co může Jižní Amerika nabídnout.

(c) TransTrabant

Touha po dobrodružství je asi v každém z nás a pokud patříte mezi čtenáře našeho serveru, určitě tomu u Vás není jinak. Otázkou ale je, jak velké dobrodružství jsme ochotni podstoupit a jestli se pak dá ještě mluvit o dobrodružství nebo je to holé bláznovství:-)

Za sebe mohu říci, že jsem poctivě na facebooku sledoval celou cestu a musím přiznat, že smekám. I když to bylo jen zprostředkovaně, byl to perfektní zážitek. Díky!

A co o celé cestě říká Dan Přibáň?

„Cílem většiny transamerických výprav je město Ushuaia v Patagonii, jenže se dalo jet ještě dál, tak jsme tam vyrazili,“ komentuje to vedoucí výpravy Dan Přibáň. A tak se auta vydala z nejjižnějšího města světa ještě o 150 kilometrů dál. „Trabanti zažili už ledasco. Projeli jsme s nimi Hedvábnou stezku, Afriku od severu k jihu – ale Jižní Amerika byla nejtěžší. Třetinu cesty jsme jeli mimo asfalt, občas po cestách, kam se bojí vjet i s náhonem na všechna kola, a další třetinu ve výškách kolem 4000 metrů nad mořem,“ doplňuje Přibáň.

V Brazílii projela výprava nejobtížnější cestu Amazonie – oficiálně uzavřenou silnici napříč deštným pralesem, obávanou BR319. „Občas to bylo na hraně, nebo spíš za ní… Propadli jsme se do shnilého mostu, vyprošťovali auta z jam, do kterých se vešla celá, a nakonec začalo pršet. Bylo to náročné, ale proto jsme to dělali, abychom ukázali, že když se chce, všechno jde,“ vysvětluje Dan Přibáň, proč je projetí právě tudy takový úspěch.

V peruánských Andách vystoupali dva žlutí trabanti až do výše 4868 m. n. m. – nejvýše, kam kdy vyjelo auto s dvoutaktním motorem! I zde měl vedoucí výpravy jisté pochyby: „Nevěřili nám, že to zvládneme, a abych pravdu řekl, sami jsme si nebyli jistí, jestli to půjde.“ Auta ztrácela s každými tisíci metry výšky 10 % výkonu, který je mizerný už na úrovni Máchova jezera – pouhých 26 koní. Přesto dokázala jet stovky kilometrů ve čtyřtisícových výškách. „Když jsme vyjeli nad 4000 metrů poprvé, oslavovali jsme… A pak zvraceli z výškové nemoci. Po pár týdnech nám jízda čtyři kilometry nad mořem přišla normální a bezproblémová,“ usmívá se Dan.

Žluté turné s Krtečkem po peruánských horských školách – cestovatelé jezdili od školy ke škole a promítali dětem Krtečka. Vyprošených přídavků bylo tolik, že se vše protáhlo o několik dní. „Nesedí nám výpravy, které se schovávají za dobročinnost,“ komentuje to Dan Přibáň. Na druhou chtěli cestovatelé pomoct těm, kteří pomáhat umí. V Jižní Americe to byla nadace Inka (www.inkaperu.cz), podporující školy v chudých částech země. „Prostě jsme chtěli udělat dětem radost a dát o nich vědět. Oboje se povedlo. Díky našim reportážím se našlo už několik nových donátorů podporujících přímo jednotlivé děti. Mělo to smysl.“

Expedice málem skončila v první třetině! „Vyrazili jsme po pacifické pláži, udělali chybu a auta nám málem sežral příliv a vlny,“ popisuje Dan největší problém celé cesty. Prvním cílem výpravy bylo přejet Jižní Ameriku od Atlantiku k Pacifiku. Romantická jízda po pláži však skončila extrémně neromanticky. Jawa se v písku nečekaně nezastavila a zbytek týmu s ní, aby pomohl. Načež přišel příliv. „Oceán se valil na naše auta. Tam a zase zpátky. Slaný nálev vody a písku. Během vteřin byla kola zabetonovaná. A valily se další vlny…“ Nakonec se auta podařilo zachránit. Bylo to ale poprvé v historii trabantích výprav, kdy mohl tým přijít o svá auta.

Rychlostní rekord na největší solné pláni světa! Nakonec, dle očekávání, sice nepadl, ale trabanti se projeli po Salaru de Uyuni v pustině Bolívie. „Neskutečný řidičský zážitek jízdy po nekonečnu,“ řekl k tomu Dan Přibáň. Na Salar jezdí hodně cestovatelů, ale jen málokdo vlastním autem. „Jedete bez hranic, nemusíte držet volant, nic. Máte pocit, že letíte mezi modrou oblohou a oslnivě bílou plání,“ dodává Dan. „Toto je najlepší zážitok, aký som na tejto ceste zažil,“ shrnul to Marek Slobodník, jedoucí na 55 let staré Jawě 250.

Na radarové stanici Moat, respektive v Ushuaie, ale výprava nekončí. Trabanty, maluch a jawa mají před sebou ještě 3000 kilometrů do Buenos Aires, odkud se vypraví domů. Auta poplují lodí do Hamburku, posádka pak přiletí 29. ledna ve 14:30 na pražské Letiště Václava Havla, kde vás rádi uvidí a zodpoví vaše dotazy.

O expedici

Trasa expedice vedla tím nejnáročnějším, co lze v Jižní Americe najít. Auta doplula do zapomenuté Guyany na severovýchodním pobřeží. Odtud se vydala do srdce pralesa v Brazílii, pak do Peru přes andské průsmyky, na pobřeží Pacifiku do Chile na konec panamerické dálnice. Odsud doplula na začátek nejkrásnější silnice Jižní Ameriky – Carreteru Austral – která cestovatele dovedla na hranice Argentiny, odkud se vydali na nejjižnější místo Ameriky dosažitelné autem.

Mezinárodní posádka

Mezinárodní posádku tvoří zkušený tým cestovatelů, filmařů a fotografů v čele s Danem Přibáněm, který svým žlutým trabantem projel v roce 2007 Hedvábnou stezku v Asii a o dva roky později Afriku od severu k jihu. Dokument Trabantem napříč Afrikou je nejlépe a nejvíce hodnoceným dokumentem roku 2011 na ČSFD. Film vyhrál dvě hlavní ceny na Mezinárodním festivalu outdoorových filmů, hlavní cenu festivalu Neznámá země a několik dalších ocenění.

Z cesty po Jižní Americe si prozatím můžete prohlédnout spousty nádherných fotek na facebookové stránce TransTrabant nebo na webovkách www.transtrabant.cz, ale také se můžete podívat na dech beroucí filmy z předchozích výprav Trabantem Hedvábnou stezkou a Trabantem napříč Afrikou.