Předchozí část o cestě po Jižní Americe naleznete ZDE

Ráno balíme věci na odpolední přesun, ale předtím se ještě vydáváme na výlet severně od Cusca. Pod heslem, „přece se nebudeme pořád vozit“, jdeme pěšky na památky Sacsayhuaman, Quenko, Puca Pucara a Tambo Machay. Celý popis trasy naleznete ZDE.

pevnost Sacsayhuaman – detail skládání kamenů

Nejblíže k městu je bývalá incká pevnost Sacsayhuaman, která střežila Cusco. Z náměstí se vystoupá ke kostelu San Cristobal odkud je krásný výhled na město. Za pár solů nás zaměstnanec kostela pouští na věž. Od kostela začíná incká cesta k pevnosti. Po necelém kilometru se objeví první mohutné zdi, které vám vyrazí dech. Jsou opracované opravdu dokonale. Obzvláště pokládání kamenů tak, aby se při zemětřesení nerozvalily, bylo promyšlené – viz.obrázek. Jestliže Cusco bylo postaveno ve tvaru pumy, tak Sacsayhuaman byl hlavou a obranné zdi ve třech řadách byly zuby. Kromě obranných zdí se dochovaly i základy věží, a prohlížíme si i Rodadero – skalní útvar, který vypadá jako ohlazený ledovcem.

Naše další zastávka je u obětní skály Quenko, asi dvacet minut od Sacsayhuamanu. Je to přírodní skalnatý útvar, který sloužil jako rituální obětiště. Do skály jsou zde vytvořeny řady reliéfů (např.puma), sedátek, schodů, atd. Na plochém vrcholku skály je klikatá rýha, kterou pravděpodobně stékala při obřadech zvířecí krev. Název je odvozen od quechuánského slova quenqo, které znamená labyrint nebo také „cikcak“.

pevnost Puca Pucara

O několik kilometrů dál leží ruiny malé strážní pevnůstky Puca Pucara, což znamená červená pevnost. Zde pravděpodobně sídlila vojenská posádka, střežící cestu z posvátného údolí do Cusca. Je z ní krásně vidět sedlo, kterým se do údolí vstupovalo. Ale mezi její úkoly také nepochybně patřilo starat se o bezpečnost poblíž ležících panovnických lázní Tambo Machay, vzdálených 15 minut chůzí. Dodnes zde vyvěrá uprostřed skály pramen čisté vody.

Na cestu zpět do Cusca využíváme místního autobusu, tzv. kolektiva. Není zde sice zastávka, ale výhodou autobusů v Peru je skutečnost, že vám zastaví kdekoliv na zamávání. Hance není úplně dobře a připisujeme to nadmořské výšce. Přece jen pochodujeme ve výšce 3800 mnm. Nakonec se ale v Cuscu ukazuje, že měla jenom hlad . Což jsem vyřešili obědem za 3 soly, asi 24 Kč, včetně kokového čaje.

Po odpoledním obědě bereme ráno zabalené věci a taxíkem (2 soly) se přesouváme k autobusu do Urubamby (3 soly/osoba). Taxíkář je celkem upovídaný a překvapivě chce vědět, které země jsou baltské a proč se jim tak říká. V cizím jazyce je to docela zajímavé vysvětlování. Cesta autobusem vede nádhernou krajinou a trvá asi 1 1/4 hodiny. Z Urubamby se potřebujeme dostat dále do Ollantaytamba. Hned u autobusu nás odchytávají taxíkáři a tak se radši necháváme přesvědčit od spolucestujících a společně s dalšími 6 lidmi a našimi bágly se cpeme do osobáku a s výhledem z kufru frčíme po prašné cestě. Hostal el Tambo (8 sol/osoba) hledáme s obtížemi, ale nakonec jsme zde. Prostě dlouhý den.

Ollantaytambo – terasy

Ráno nás čeká zase jedno překvapení. Sedáme si do průvodcem doporučené „restaurace“ na snídani, ale za 7 solů máme pouze 2 čaje a housku se sýrem. Rychle mizíme a na trhu kupujeme banány a mango – to je o mnoho lepší. Hned se vydáváme na průzkum města a míříme do místního muzea, ze kterého je nádherný pohled na celý komplex pevnosti s terasami. Návštěvu doporučuji. Jednak zde uvidíte kolik druhů kukuřice a brambor může vlastně existovat a také se dozvíte, jak fungovalo zavlažování teras a z jaké vzdálenosti vlastně k terasám vedli vodu. Celé posvátné údolí totiž sloužilo jako zásobárna pro Cusco. Nyní existují projekty, které současným obyvatelům pomáhají obnovovat původní terasy a kanály na vodu, aby se zvýšilo množství úrody a tím i životní podmínky. Z muzea míříme na obhlídku komplexu. Zajímavé je, že pouze kameny pro stavby náboženského či vojenského významu byly zpracovávány tím dokonalým způsobem. Terasy jako zemědělské stavby byly postaveny z neopracovaných kamenů, což jim nic neubírá na monumentálnosti. Při pohledu z dálky vypadá pevnost jako pyramida. Nemenším zážitkem je také pohled na místní zemědělce obdělávající půdu s voly a pluhem. Bratři Veverkové by měli radost.

místní zemědělec

Po prohlídce kupujeme lístky na vlak do Aguas Calientes (zpáteční 84 sol/osoba), což je výchozí bod pro návštěvu Machu Picchu. Proč vlakem z Ollantaytamba? Do Aqua Calientes nevede silnice ale pouze koleje, takže vlakem. Vlaky jsou různé, pro turisty (drahé) a pro místní (levné). Dříve jezdili baťůžkáři s místními levným vlakem, což nyní již nejde, jelikož Vám neprodají lístek. Takže kdo chce ušetřit nejede do Aguas Calientes z Cusca, ale jako my až z Ollantaytamba. Zbývající čas do odjezdu využíváme k výšlapu k sýpkám na protější straně bočního údolí. Je odsud krásný pohled jak na celou pevnost, tak i dále do posvátného údolí. Zatím je tu ještě subtropická vegetace – opuncie, kaktusy, agáve. Ale Machu Picchu má být již v tropech, tak jsem zvědavý, jak to ta příroda na 30 kilometrech vzdušnou čarou zvládne.

pohled na pevnost a do posvátného údolí

Kam dál?

• Jižní Amerikou z Limy do Ohňové země - část II.
• Jižní Amerikou z Limy do Ohňové země - část I.